S hlavou plnou nápadů a plánů jsme nedočkavě vyhlíželi jaro – místo společně stráveného času jsme ale museli zůstat všichni doma. Byli jsme zrovna v plné přípravě na závody světlušek a vlčat, těšili jsme se na dubnovou střediskovou výpravu k prameni Vltavy a sháněli vybavení na náš první oddílový letní tábor, když přišel zákaz činnosti s nejasnými vyhlídkami, jak to vlastně bude dál. Uvidíme se ještě do konce školního roku? A pojedeme vůbec na tábor?
Nejlepším lékem na karanténní depresi se ukázalo dělat v rámci omezených možností aspoň něco. V obecních lesích na Bělčí hoře a nad Smršťovem jsme (po jednotlivých rodinách) vysadili cca 1700 stromečků. Doufáme, že se díky nastalému deštivému počasí pěkně ujmou. A tábor? Připravovali jsme vybavení s tím, že se do léta situace určitě zlepší a pojedeme – a kdyby ne, aspoň bude hotovo na příští rok. Jelikož nejedeme do postaveného stálého tábora, ale na zelenou louku, je potřeba sehnat a vyrobit spoustu věcí – od kuchyně, stanů, sprchy přes hrnce a vidličky na obracení řízků až po nejrůznější razítka a povolení od majitele louky, obcí, lesní správy atd. Vstupní investice je dost vysoká, a proto jsme byli rádi za finanční příspěvek 20 000 Kč od obce (nákup dvou stanů pro děti) a 5 000 Kč od místního spolku WiFi, za který jsme nakoupili materiál na kamna vlastní konstrukce, na kterých budeme vařit. Děkujeme!
Koncem května jsme dostali zelenou k pokračování společné činnosti. S dětmi jsme vyrazili na dva cyklovýlety po okolí a i další program jsme uzpůsobili tak, aby byl pokud možno „bezkontaktní“. Zelenou dostaly nakonec i tábory, takže hurá, do Novohradských hor nakonec pojedeme!